top of page

Jak z potkana vychovat mazlíka?

Povahu dospělého potkana lze do určité míry ovlivnit přístupem majitele. Jednotlivé rady a nápady, jak „vymodelovat“ z potkana dokonalého mazlíčka se dozvíte po přečtení tohoto článku.

Když se chovatelů zeptáte, jaký je rozdíl mezi samečkem a samicí, většinou se dočkáte stejné odpovědi. Sameček je líný, pomalý, přítulný tvoreček, který většinu času prospí. Samice jsou živé, zvídavé, stále něco zkoumají a vymýšlejí, často ničí během svých her různé věci (ne schválně, jenom si jednoduše hrají).

Rozdíl mezi pohlavím je však i někde jinde, a je podstatně důležitější než to, jestli budeme mít doma lenivou „plyšovou“ kouli nebo třeštidlo.

 

Potkaní hierarchie

Úvodem je potřeba říct alespoň ve zkratce něco o hierarchii, která vládne ve skupině samce (samozřejmě existuje i u samiček, ale tam zpravidla není tak důležitá ani tak proměnlivé jako u samečků). Skupina zpravidla čítá jednoho alfa jedince, který je všem nadřazený, a beta, gama a omega jedince. Beta jedinec je těsně za alfou a je alfou tolerovaný jen díky svojí submisivitě (podřazenosti). Gama jsou všichni ostatní a omega je, jak již jeho název napovídá, na konci hierarchie. Nadřazený jsou mu všichni, v přírodě jde obvykle o postiženého, slabšího nebo jinak zaostalého potkana, kterého chtějí ostatní dostat ze skupiny pryč (v přírodě je totiž u potkana přirozené, že upřednostňují jen zdravé a silné jedince, čímž zvyšují šance skupiny na přežití). Omegou však může být i dominantní jedinec, který prohrál boj o alfa pozici. Pokud má tuto možnost, ze skupiny utíká.

 

Projevy chování

Co se týče projevů chování v hierarchii, při její udržování a šarvátkách, které vedou k vyjasňování pozicí jsou přirozené různé bitvy a střety, které se majiteli ne vždy musí líbit. Jde zejména o stavení se na zadní nohy, přetlačování se předními packami (při vzpřímeném postoji na zadních), kopání zadníma nohama, klbčení, točení se k protivníkovi bokem a samozřejmě naježená srst. To vše je provázeno pískáním, syčením a velikým křikem obou nebo jednoho z potkana. Cílem těchto bitek a šarvátek není skutečné ublížení nebo dokonce usmrcení protivníka a vážnější poranění jsou spíš výjimkou. Běžně se ale setkáte se škrábanci a možná i menšími či většími kousanci. Vítěz souboje otočí poraženého na lopatky a pár vteřin ho v této podřízené pozici s odhaleným bříškem podrží. Potkani přirozeně považují své lidi za součást smečky, což v praxi znamená, že si s nimi hrají, „bijí“ se s kousky jejich oblečení nebo s jejich rukama a podobně. Při správném zacházení je považují nejen za součást skupiny, ale také za vedoucího potkana a mají před nimi respekt.

 

Jak tedy vypadá ono „správné zacházení“? Samečka od mala v rámci her jemně otáčejte na bříško a škrábejte jej na něm. Když si s vámi bude hrát (nahánět vaši ruku a „bojovat“ s ní), hra by měla končit vaším „vítězstvím“, to značí otočením potkánka na záda a jemným přidržením v této poloze s odhaleným bříškem (dávejte však pozor, aby to skutečně byla jen hra a aby to potkan nebral jako neoprávněné trestání). Zvíře vás tak začne přirozeně brát jako svého vůdce, bude vás respektovat a nebude se snažit být dominantní.

 

Když se objeví problém… Jak naučit „respekt“

Co ale dělat, když máte jenom jednoho potkánka nebo se ve skupině objeví problémový jedinec, který si k vám tak i k ostatním v domácnosti bude dovolovat i navzdory tomu, že ho od mala budete učit podřízenosti?

 

Jestli máte jen jednoho samečka, chybí mu rovnocenný partner, se kterým by mohl absolvovat všechny potřebné sociální interakce, včetně budování a ustálení hierarchie. Krom toho potkan Samotář nikdy nepozná, jaké to je být pokousán nebo poškrábán jiným samcem (samice, dle pohlaví Vašeho mazlika) a tudíž nemá odhad na to, jak projevy dominance můžou člověku ublížit.

Vzhledem k tomu, že sameček bere člověka jako součást smečky, považuje za normální a přirozené, že s ním bojuje o vedoucí postavení. Používá při tom všechny metody, které jsou pro potkaní chování typické a které jsou popsány výše. Ideálním řešením je koupit mu kamaráda (když Samotář není příliš starý), se kterým bude denně v kontaktu a který uspokojí všechny jeho sociální potřeby. Jestli to není možné, bude zapotřebí oplácet mu stejnou mincí. Když na vás váš potkan zaútočí, zpravidla vám nechce vážně ublížit, udělá to ve snaze dokázat vám, že má nad vámi navrch. Takže v momentě jeho ataku je potřeba ho jemně, ale rázně chytnout pod předníma nohama, zvednout do výšky vašich tváří a zasyčet na něj, případně mu důrazně domluvit (není potřeba křičet, potkan dokáže velice dobře rozlišovat intonaci vašeho hlasu). Pak ho popřípadě ještě položte na zem (nebo na jinou podložku) a podržte ho na lopatkách. Po dvou třech sekundách ho můžete pustit a chvíli si ho nevšímejte.

 

Může se stát, že během takové pedagogické lekce se krysa opět pokusí vás hryznout (pozice podřazeného se mu samozřejmě nelíbí). I když to pro vás možná bude těžké, nesmíte se POLEKAT a pustit ho. Potkan by to považoval za své malé vítězství a další výchovné lekce by byly stále komplikovanější. Jestli potkan při takových lekcích projevuje snahu kousnout vás a vy se ho bojíte, ucítí to. A bude se snažit to využít. Jestli se ho tedy bojíte, neotáčejte ho na záda, ale jenom ho chyťte pod předníma nohama, otočte si ho k tváři, zasyčte na něj a domluvte mu. Položení na lopatky můžete dočasně vynechat (až se potkana přestanete bát). Jestli máte doma dva a více potkanů, obvykle si všechny sociální potřeby vyřídí mezi sebou navzájem a málokdy se stane, že by do projevů nadřazenosti a dominance zahrnuli i svého majitele nebo jiné lidi ve svém okolí. Stát se to však může, zejména v případě, že potkany odmalička nevedete k podřízenosti vůči vám, nebo jestli se ve skupině objeví zvlášť dominantní jedinec a ten se rozhodne, že mu přece nebude rozkazkazovat nějaký člověk. (Setkat se s tím můžete zejména v období puberty, mezi třetím až sedmým měsícem věku potkana.)

 

U vlastních samců jsem se s ničím takovým nikdy nesetkala a nikdy jsem nebyla pokousaná bez zjevné příčiny. Schytala jsem samozřejmě pár hryzanců, ale vždy to byla moje chyba, když jsem řekněme zasáhla do vyjasnění si pozic a jeden z potkanů se po mé ruce ohnal neuvědomující si, že jsem to já. Případně potkan uklouznul na kbelíku se žrádlem, a jak padal, snažil se zuby a drápky zachytit čehokoliv, co bylo v dosahu a to cokoli byla moje ruka. Takové nehody se občas stávají a není nutné (řekla bych, že není žádoucí) jakkoli potkana „trestat“ nebo dávat mu výchovnou lekci.

 

Pokud se však po vás potkan ohnal bez předchozího varování, bez příčiny, začne se na vás ježit, syčí na vás nebo se k vám točí bokem, opět třeba okamžitě udělat to, co je popsáno v předchozím případě.

 

Závěrem…

Výše jsou popsány způsoby, jak potkaního samce naučit respektu vůči vám a ostatním lidem a jak ho v případě potřeby „uzemnit“. Pokud od malička potkana vychováváte tak, jak je psáno výše, ze samečka se obvykle stane Mazlíček, který vám při hlazení bude olizovat ruce a bude se ve vaší společnosti cítit příjemně, bez ohledu na to, kolik potkanů doma máte.

 

Potkan je zvíře velmi inteligentní a dokáže rychle vycítit, že se ho člověk bojí nebo že je přílišný dobrý a nechá si, lidově řečeno, skákat po hlavě. Jakmile zavátel, projevíte strach nebo mu při jeho snaze vybojovat si vedoucí postavení ustoupíte, bude to brát jako jeden z malých úspěchů vedoucích ke konečnému vítězství nad svým majitelem. Nedělá to proto, že by vás neměl rád, dělá to proto, že je to jeho přirozenost. Každý samec se snaží být vůdcem, snaží se být nejsilnějším a nejváženější členem skupiny, a vás bere jako přirozenou součást svého snažení. Chová se k vám jako k ostatním potkanům a stejné chování očekává od vás. Pokud byste ho plácli po zadku, nepochopí vás, takový vzor chování nemá ve své genetické výbavě. Pokud mu ale jeho nepřístojné chování oplatí tím, na co je zvyklý, velmi rychle pochopí, co si k vám může dovolit a bude po problémech. Hlazení na bříšku, jemné otáčení na záda v rámci hry, škrábání potkana, když ho máte v rukou, ve výši své tváře, když je potkan otočený bříškem k vám. To vše jsou způsoby, jak potkana naučit podřízenosti a jak z něj udělat mazlíčka.  Na závěr ještě jedna důležitá poznámka. Občas se stane, že potkan není dominantní, ale spíše agresivní, což je na 99% dědičná záležitost. Je to však výjimka, ne pravidlo. Proto pokud by navzdory vašemu zacházení potkan začal „vystrkovat růžky“ a vy byste si s ním nevěděli rady, třeba se zeptejte chovatele, od kterého potkana máte, zda se i další samci chovají stejně a případně zda se u otce neprojevila agresivita.

 

A pokud si vezmete potkana ze zverimexu nebo od neověřeného chovatele, případně zachraňuje zvířátka od někoho, kdo se o ně pořádně nestaral, musíte se dopředu vyzbrojit velkou dávkou trpělivosti a hlavně lásky a něhy, protože nevíte, zda v minulosti potkanovi někdo neublížil nebo s ním špatně nezacházel. V takových případech potkan kousne ve snaze chránit se, protože se bojí. O tom pak v dalším článku.

 

Autor: Martina Haratíková
O nadpisy doplnila: Jana Veselá

bottom of page